Putovní hodinky Traser P 6600 Type 6 MIL-G Sapphire Tritium se u předchozího testera dlouho neohřály a v rámci štafetového testu se stal dalším průzkumníkem ggrand. Čím ho potěšily a čím naopak zklamaly se dočtete v dnešní recenzi.

Prvně, když jsem hodinky vyhrabal z krabice, tak mě dostala hmotnost. Čekal jsem lehké hodinky, když jsou z velké části z uměliny. Zas tak lehké nejsou. Na 2. pohled mě uchvátila kvalita plastu, umístění dělící roviny a vůbec celá konstrukce hodinek. Líbí se mi provedení šroubovací korunky a to, že všecko lícuje. Nadšení pominulo, když jsem se jal seřizovat čas. Strojek uvnitř je opravdu šrot. Takové vůle v mechanismu jsem zatím neviděl, a to jsem měl i levná Casia.
Proboha, kdo designoval číselník?! Už se nedivím, že naší zbrojovce prochází výmluva, že udělali kvér napikaču, protože to tak AČR chtěla. Jestli mají takové požadavky všude, což asi jo, soudě dle designu číselníku, tak se bojím o západní kulturu. 😀 Když porovnám přehlednost a čitelnost Pioneerů, tak je to nebe a dudy. Vždycky, když jsem chtěl vědět, kolik je hodin, hlava ignorovala čísla 1-12 automaticky se soustředila na 13-24.
Ok a jak svítí ? No, sice má zelená větší svítivost obecně, ale tady vtipně dali více H3 do oranžové, aby byla 12 výrazná. Škoda, že takle pěkně nesvítí celé hodinky. Na to, že i Jeronimovi Bally jsou taky T25, tak z nich jde víc světla. Výmluvu, že je to schválně, aby nebyly vidět v noci na dálku neberu, protože to vidět jde tak jako tak a hlavně ve dne hází velké sklíčko prasátka všude a hodně.
Nevím, co se s hodinkama stalo, ale měl jsem je něco přes 14 dní. V 1. den jsem je seřídil, a když jsem je balil, šly o 31 sec pomalejc. Nic moc. 🙁 Co se týče výdrže, tak mě překvapilo, že zatím všecko drží, včetně PVD. Dal jsem jim zabrat, přidal pár škrábanců na pouzdře a lunetě. Udělal jsem z nich pracovní hodinky, takže motory, úzké prostory, všeho si užily dosyta. Taky jsem jim naložil asi 150 plnotučných .44 mag přebíjených na horní hranici tlaků z 1000g zbraně. Devítky jsem ani nepočítal, to je nic. 😀 Ultimativní test byl problém provést, protože je moc horko a tak pes moc nechtěl spolupracovat. Na fotkách to není moc vidět, ale samá modřina a škrábance. Při těchhle blbostech se středoasiatem jsem poškrábal hodinky bezkonkurenčně vždycky nejvíc. A mám pocit, že Trasery se držely velmi dobře.
Vstoupil jsem do tohodle skvělého počinu, protože mě tritiovky dycky zajímaly a tak nějak se rád vždycky zúčastním dobré věci. Když k tomu připočtu, že úkolem bylo dát hodinkám zabrat, což já rád, nezbývá než smeknout před majitelem a hodinkama samotnýma. Díky i všem zúčastněným.
Autor recenze i fotografií: ggrand

1. Štafetový test hodinek začíná
2. První zastávka: prischera
3. Střelba, motokáry, autoslalom. Test č. 2: Michelin
4. MIL-G potřetí a na horách: tommas4
5. Putovní Trasery na ruce pořadatele MTB závodu: kupko
6. MIL-G pod vodou a na golfu: kriznik
7. Jasně, stručně o MIL-G: Liqid
8. Pohádková recenze: vladacr
9. MIL-G poosmé a v super kondici: Gustaf
10. Pod drobnohledem a v zápřahu: ggrand
11. Hodinky, které nemusím šetřit: Rudykopalsson
12. Poctivé hodinky na výletě: Effe
13. Prohlídka v servisu a závěrečné zhodnocení