Mercedes Gleitze v roce 1927 s vodotěsnými hodinkami Rolex

Při denním nošení jsou náramkové hodinky vystavovány působení stejných okolních vlivů jako jejich majitel. Již od nepaměti se hodináři snaží své výtvory konstruovat tak, aby je majitel nemusel za žádných okolností sundávat z ruky a staly se tak jeho součástí jako předmět denní potřeby. Velkým posunem v oblasti odolnosti hodinek, se stal v roce 1926 vynález vodotěsného pouzdra. Toto se povedlo společnosti Rolex u modelu Oyster, se kterým následně přeplavala Mercedes Gleitze kanál La Manche.

Jelikož se 20. století neslo v duchu rozvoje elektroniky, tak to mělo již od počátku nezanedbatelný vliv na svět mechanických náramkových hodinek. Velká většina elektronických zařízení, se kterým přijde běžný uživatel do styku, vyzařuje totiž do svého okolí elektromagnetické pole. A jelikož součástky hodinek jsou vyráběny převážně z kovu, mohou být samy zmagnetizovány, což má na jejich chod negativní vliv. Tohoto efektu si byla jistě vědoma společnost Tissot, která zareagovala na nové potřeby svých zákazníků a vyvinula první antimagnetické náramkové hodinky, stalo se tak v roce 1929.

Masivního rozšíření se hodinky a antimagnetickou úpravou dočkaly v 60. letech minulého století.  Tehdy vyvinula společnost Rolex exkluzivně pro pracovníky CERN (Jaderné organizace pro jaderný výzkum) model Milgauss. Ten se v roce 2007 dočkal svého nástupce, který se ve třech barevných provedeních prodává do dnešních dnů. Jméno Milgauss nebylo vybráno náhodně, jedná se o odvozeninu od francouzského „mille gauss“, neboli česky tisíc gaussů, což je síla magnetického pole, kterému hodinky odolají. Pro představu, malý feritový magnet ze školní tabule, vytváří kolem sebe pole s indukcí zhruba 100 Gaussů. Společnosti Rolex se této jedinečné vlastnosti podařilo dosáhnout osazením hodinek setrvačkou, která obsahovala vlásek z unikátní slitiny zvané modrý parachrom. Dalším antimagnetickým prvkem v tomto modelu je faradayova klec z „měkkého železa“, ve které je uložen celý hodinový strojek.

V dnešní přetechnizované době se působení magnetického pole prakticky nedá vyhnout. V podstatě všude kolem nás jsou přístroje, které jej do svého okolí vyzařují – reproduktory, mikrovlnky, fény, notebooky a stejně tak medicínská snímkovací zařízení. Výrobci si tohoto jsou vědomi, a proto velké množství nových mechanických hodinek splňuje normu ISO 764, která stanovuje minimální odolnost vůči magnetickému poli na přibližně 60 gaussů. Tuto normu splňují například hodinky od výrobců, kteří své produkty osazují švýcarskými strojky ETA (Victorinox, Traser atd.)

Seiko antimagnetické označení 60g. Zdroj: http://kymwatchlog.blogspot.cz

Velkovýrobce Seiko používá k označení antimagnetických hodinek specifický symbol, který je podobný velkému písmenu „U“. Takto označené hodinky odolají 20 gaussům. Je-li nad „U“ horizontální linka, hodinky odolají 60 gaussům. A pokud jsou nad „U“ dvě horizontální linky, tak hodinky odolají až 200 gaussům.

Specifickou kategorií jsou s ohledem na antimagnetickou úpravu potápěčské hodinky. Ty totiž musí splňovat normu ISO 6425, která ošetřuje mimo jiné i odolnost vůči působení magnetického pole o síle až 60 gaussů. Tuto normu splňují například hodinky Seiko Scuba Diver’s 200m, řada Orient M-Force nebo hodinky s označením Professional od společnosti Omega.

Již zmagnetizované hodinky poznáme snadno, jejich chod bude značně nepřesný. Díky působení magnetických sil se začne vlásek na setrvačce slepovat, což má za následek již výše zmiňovaný nepřesný chod, který může být až v řádu desítek minut za den.

První pomoc při zmagnetování hodinek je snadná. Pokud máte demagnetizér, tak jej použijte (v praxi se využívá třeba na špičky šroubováků). Pokud jej nemáte, tak v každém lepším hodinářství jej mají a hodinky vám odmagnetizují. Zmagnetizování by nemělo na hodinkách zanechat žádné trvalé poškození, takže po odmagnetizování by měly jít opět jako nové.

Autor článku: Jan Krčál

Jak článek hledáte: antimagnetičnost hodinek, magnetické hodinky, nemagnetické hodinky, magnet a hodinky, zmagnetizování hodinek.