Rozhovor s Liborem Hovorkou, autorem knih Hodinky Prim 1954–1994 a Primky

Snad v každé české domácnosti se dodnes najdou alespoň jedny hodinky, budík nebo hodiny Prim. Libor Hovorka prozkoumal velké množství archivních pramenů a dokumentace. Výsledkem jeho práce je výpravná kniha s bohatou obrazovou přílohou. Podrobně v ní sledujeme vývoj a výrobu náramkových hodinek Prim od začátků v roce 1954 až do roku 1994, kdy byly nabízeny poslední modely s vlastními strojky. Ve druhé části knihy jsou podrobně zpracovány budíky a hodiny Prim z let 1947 až 2000. Publikace potěší milovníky výrobků značky Prim i kurátory sbírek. Představuje vyčerpávajícího a odborně fundovaného průvodce historickým sortimentem této značky. Primky, to je druhé, rozšířené vydání beznadějně rozebrané publikace Hodinky Prim 1954–1994, které s koncem roku přichází na svět díky nakladatelství Host a Technickému muzeu v Brně.

Jak jste se k hodinkám dostal jako profesionál?

Navštěvoval jsem Střední průmyslovou školu strojnickou v Novém Městě nad Metují, která se specializovala na výchovu dorostu pro obor jemná mechanika a optika. Absolventi zpravidla odcházeli pracovat jako technologové a konstruktéři do místní továrny na výrobu hodinek Prim. Ale obor se mi tak zalíbil, že jsem se rozhodl pokračovat v jeho studiu na ČVUT Praha. Když jsem po skončení studií hledal uplatnění, volba byla jasná. Dostal jsem příležitost ve vývojovém oddělení hodinářského závodu Elton Nové Město nad Metují. Zde jsem měl možnost proniknout do tajů vývoje a výroby nejen náramkových hodinek, ale i elektronických hodin. Od té doby jsem zůstal hodinářskému oboru věrný a nelituji toho. Povolání se mi stalo koníčkem, což je svým způsobem životní výhra. Přestože mne zajímá naprosto vše, co tiká nebo alespoň ukazuje čas, mojí celoživotní láskou jsou hodinky značky Prim vyráběné v Novém Městě nad Metují.

Co vás přivedlo k napsání knihy o této vaší vášni?

Původně jsem plánoval napsat knížku o primkách, až budu v penzi. Léta jsem sháněl potřebné informace a shromažďoval podklady po různých archivech, abych až přijde ten okamžik, mohl usednout k počítači a dát se do toho. Asi před deseti lety jsem začal spolupracovat s inženýrem Martínkem na jeho knize Dějiny československého hodinářského průmyslu I.–II., kterou v roce 2009 vydalo Technické muzeum v Brně. To byl jakýsi urychlovač mého rozhodnutí a já jsem se pustil do přípravy svojí první publikace, která se jmenuje Hodinky Prim 1954–1994. Díky brněnskému Technickému muzeu a nakladatelství Host kniha vyšla v roce 2014 a relativně brzy se stala nedostupnou. Na základě mnoha žádostí zájemců o dotisk jsem loni začal pracovat na jejím podstatném rozšíření. Nová kniha se bude jmenovat Primky a vyjde na konci letošního listopadu.

Jaký je v základních obrysech příběh této české značky?

Příběh se začal psát nedlouho po skončení druhé světové války. V roce 1946 byl založen národní podnik Chronotechna, jehož základ zprvu tvořily jen bývalé německé hodinářské závody působící na území Československa. Po roce 1948 byly do Chronotechny postupně začleňovány tuzemské hodinářské podniky a vznikl také jeden zcela nový pobočný závod Chronotechny Šternberk, který byl založen roku 1949 v Novém Městě nad Metují. Úkol byl jediný: zavést výrobu československých hodinek. Díky vysokému nasazení a urputné vůli splnit zadání se podařilo v roce 1954 vyrobit prvních dvanáct prototypů. Československo se tak stalo osmou zemí světa, která byla schopná vyrábět náramkové hodinky. Rozběhnutí sériové výroby trvalo další tři roky, během kterých se ověřovala výrobní technologie. Pak už následoval strmý vzestup produkce. Do dnešních dní se vyrobilo více než třináct milionů hodinek Prim.

Design primek byl na svou dobu velmi svěží, a hlavně rozmanitý, což je myslím i jedním z důvodů jejich sběratelské obliby. Proč tato produkce nebyla tolik unifikovaná, jak bylo u socialistického sortimentu zvykem?

Zpočátku se vycházelo ze zahraničních vzorů. Design čerpal především z kolekce francouzských hodinek Lip a některých sovětských hodinek té doby. Až v průběhu šedesátých let se vytvořil svébytný styl, který plněsouzněl s tím, co se v té době vyrábělo ve světě. Podle mého názoru patří šedesátá léta a počátek sedmdesátek k nejlepšímu období z pohledu designu i kvality zpracování. V té době vznikly ikonické modely, jako jsou Prim Diplomat, Prim Sport a podobně. Od druhé poloviny sedmdesátých let můžeme sledovat pozvolné zaostávání nejen za tehdejšími trendy v oblasti designu hodinek, ale krok za krokem docházelo kvůli takzvaným „zlepšovákům“ i k postupnému úpadku povrchového zpracování strojků. Zvolna začaly z výrobního programu mizet výrobně náročnější modely, které byly nahrazovány hodinkami levnějšího provedení, především z pohledu výrobní technologie.

Působilo tedy v Eltonu nějaké designérské oddělení?

Ne. Během celé doby zachycené v mé knize, tedy od konce padesátých let do poloviny devadesátých let, se na designu hodinek Prim podíleli výhradně pracovníci vývojové konstrukce Eltonu, nikdy externí výtvarníci. Na jedné straně je to škoda. Hodinky Prim mohly být ještě rozmanitější. Na druhou stranu se sluší vyseknout poklonu samoukům, kteří byli schopni v řadě případů navrhnout tak kvalitní design, že některé modely i po desítkách let působí velmi nadčasově.

Jak byste laikovi vysvětlil, že na českém trhu jsou nyní aktivní dvě firmy, které vycházejí z tradice značky Prim?

To je důsledek nepovedené privatizace, která proběhla v první polovině devadesátých let. Od roku 1969 používal Elton z Nového Města nad Metují odlišné logo Prim než Chronotechna Šternberk, ale z historických důvodů byla obě provedení ochranné známky Prim napsánana Chronotechnu Šternberk. V čase socialismu to nikoho netrápilo. Tehdy seříkalo, že „vše patří všem“, tak proč se zatěžovat detaily. Bohužel během privatizace se zapomnělo převést logo Prim v provedení používaném na náramkových hodinkách z Chronotechny na Elton. To byl počátek dosud neskončenésoudní bitvy o právo používat tuto značku. Nyní se na trhu můžeme setkat jak s hodinkami Prim vyrobenými ve společnosti Elton hodinářská sídlící v Novém Městě nad Metují, tak s hodinkami Prim od společnosti MPM Quality z Frýdku-Místku.

Jste také sběratelem hodinek Prim. Kolik se vám jich podařilo shromáždit? Který váš kousek je nejvzácnější a nejméně dostupný?

Tyto hodinky jsem začal sbírat před více než třiceti lety. Tehdy jsem byl vnímán jako podivín, protože primky nepřipadaly nikomu zajímavé. Představovaly cosi zcela běžného, něco, co se nikdy nestane předmětem sběratelského zájmu. Uběhlo pár desítek let a situace je zcela jiná. Jsou atraktivní sběratelskou komoditou. Za některé modely jsou zájemci ochotni zaplatit i několik desítek tisíc korun. Nejdražší kousek, který vlastním, jsou hodinky Prim Orlík. Jejich aktuální sběratelská cena se pohybuje nad hranicí sto padesáti tisíc korun. Celkem mám ve sbírce několik set kusů hodinek. Podstatná část jich je vystavená v expozici Městského muzea v Novém Městě nad Metují. Kromě náramkových hodinek Prim sbírám i hodiny, budíky a minutky této značky. Nepohrdnu ani starými katalogy a reklamními předměty. Zajímá mne vše, co nese tuto značku. Mým snem je otevření muzea, které by prezentovalo všechny výrobky Prim. 

Pokud by se někdo chtěl primkami soustavně zabývat, jak vlastně začít? Z kterého konce začít sbírku budovat?

Nejprve bych doporučoval pořídit si moji novou knihu Primky a pečlivě si ji prostudovat. Dále bych jistě trávil dlouhé večery na internetu sledováním vlákna Prim na hodinářském portálu Chronomag.cz a na aukčním internetovém domě Aukro.cz, kde se dají vysledovat aktuální cenové relace. Teprve po tomto zasvěcení bych začal s utrácením za historické kousky. V praxi to zpravidla funguje zcela obráceně. Lidé si nejdříve pořizují několik původních modelů primek, utratí tisícekorun a teprve potom se začnou shánět po podrobnějších informacích.

Ve volném čase se věnujete svému malému vinohradu. Chcete uniknout ze světa jemné mechaniky a techniky do hájemství přírody?

Vinohrádek jsem si vysázel jako místo pro odpočinek od denního shonu. Během let jsem poznal, že jsem možná mohl být skromnější v počtu vysazených hlav, neboť práce s révou je docela náročná, pokud ji chcete dělat poctivě. Ale vůbec toho nelituji. Každý rok pořádám vinobraní, na které přicházejí nejen sousedé a moji přátelé, ale i další obyvatelé Nového Města nad Metují. Tím snad trochu přispívám k utužování mezilidských vztahů. To je myslím na celém mém vinaření to nejpodstatnější a cenné.

Připravil Martin Stöhr
Foto Lucie Zajíčková

Libor Hovorka (nar. 1960) vystudoval obor jemná mechanika a optika na Fakultě strojního inženýrství ČVUT. Působil jako vývojový konstruktér pro společnost Elton v Novém Městě nad Metují. Zde se podílel například na vývoji strojků do hodin a hodinek Prim Quartz nebo byl odpovědný za obnovu výroby mechanických strojků. Byl pedagogem na hodinářské škole, výrobcem i prodejcem vlastních hodin a barometrů. Je přispěvatelem hodinářských časopisů a popularizátorem oboru.