Úvodem bych chtěl říci, že k tomuto článku jsem nebyl donucen žádným distributorem ani prodejcem hodinek, následující text je mým spontánním nápadem, a chtěl bych se v něm vyznat ze své náklonnosti k hodinkám značky Traser Commander 100 Force (přesněji k modelu P 6506).

Dlouhá léta jsem, vlivem mobilu, odmítal nošení náramkových hodinek, připadalo mi to zbytečné. Pak jsem si na internetu a u kamarádů všimnul, že hodinky jsou opět nějak v módě a pozvolna tak začal surfovat po internetu a pročítat články, až jsem jednoho krásného večera narazil na výše uvedený Swiss Made model, který mne naprosto okouzlil svou symetrií, šarmantními tvary, a vysokou užitkovostí.

V prvé řadě mě fascinuje, jak jsou hodinky kulaté a symetrické podle obou os, podélně i příčně. Např. výstupky chránící šroubovací korunku mají svůj protipól ve výstupku na protější straně, což se vyskytuje velmi vzácně. Drtivá většina hodinek, které by byly jakž takž pohledné, má na pravé straně vystupující korunku a na levé straně nic, což je pro mne narušením harmonie. Tah hodinek se směrem dolu ke sponě zužuje, barva pouzdra i tahu je příjemně titanově šedá, takže univerzálně se hodící ke všemu. A především – hodinky nejsou nijak uřvané, nepůsobí velkým dojmem a jsou i přiměřeně tenké, měly by stejně dobře vyhovět skautovi do přírody (odolnost), jako švihákovi na ples (decentnost).

Bez výše uvedených estetických vlastností by hodinky mohly být sebelepší a přesto by mne nijak nezaujaly. Jistým bonusem je, že i samotný název Commander mi zní dobře a v číselném označení modelu je dokonce zakódován rok a měsíc mého narození, takže si mne našly samy.

Dále se zmíním o tom, co je popsáno v každé specifikaci – materiálem je lehký a hezky zbarvený titan, sklíčko je safírové (k dokonalosti mu chybí jen vnitřní antireflexní vrstva), voděodolnost 200 m (to asi nikdy nevyužiju, ani do těch reálných 40 m), jednostranně otočná luneta, quartzový strojek Ronda 715 s údajně pětiletou výdrží baterie a indikací slábnoucí baterie, datumové okénko, nádherně kontrastní ciferník s vojenským časem (01 – 24h) a, pochopitelně, trvalá luminiscence, u které ani nevnímáte, zda je den či noc. To je, mimochodem, věc, pro kterou se z osidel firmy Traser prakticky nikdy nevymaníte – jednou tritium, provždy tritium. Jak pěkně to v noci svítí! Teď už to sice nedělám, ale pár prvních nocí jsem chrupal s hodinkami na ruce.

Modely nejbližší konkurenční firmy se mi nelíbí, připadají mi příliš neotesané (příliš hrubá luneta). Ovšem ani ostatní modely firmy Traser se neobejdou bez mých výhrad – kdyby nebylo Commanderu, nejbližším přijatelným modelem by pro mne byl Traser Master Automatic Prestige, finančně trochu darda. Ale stejně se k němu budu muset propracovat, už i proto, že každý správný chlap má mít křemík i mechaniku (automat).

Pro jistotu jsem zakoupil Commandery dva – jeden s titanovým tahem, druhý s černým koženým páskem s kovovou sponou. Aspoň je mohu střídat a hned tak se mi neomrzí. Skutečným podnětem ale bylo, že model Commander se údajně doprodává, přičemž nástupnický model (pozn. redakce: Traser Special Force 100) si na své ruce nějak představit nedovedu – nelíbí se mi. Takže proč si nekoupit něco, co mé oko těší, dokonce se na něj, i po více než půlroce nošení, stále se zálibou dívám (např. na nudných mítincích). Taková harmonie obsahu a formy se hned tak nevidí a znovu neobjeví. Firma Traser si vyřazením tohoto modelu šlape po štěstí. No, aspoň nás „nositelů“ moc nebude.

Nechtějte ode mne slyšet, jakému typu řemínku dávám přednost – dosud jsem na to sám nepřišel. Titanový tah tvoří s hodinkami jednotný logický celek, kožený řemínek je nepatrně lehčí a kůže se vždy nějak přizpůsobí, zatímco kov nikoliv. Kov je inertní a dá se snadno čistit, kůže může nasáknout potem a jemným nosům nevonět.

Zatím mi vyhovuje nepravidelně střídat obojí, pohledově jsou obě varianty velmi dobře přijatelné.
Jaké jsou mé další plány? Kromě výše uvedeného automatu Prestige se strojkem ETA počítám s tím, že každých 5 let budu u Commanderu měnit baterku a těsnění, každých 10 let pak ciferník a ručičky s tritiem (i když prý vydrží déle). Když to provedu dvakrát, životnost quartz strojku údajně skončí, a dál se uvidí.

Nedávno jsem se někde dočetl, že životnost automatu je asi 100 let a životnost quartzu „jen“ asi 25-30 let, což mne rozesmálo. Chtěl bych vidět někoho, kdo jedny hodinky nosí 30 let. Možná to trápí nějakého sběratele, ale mně těch 30 let rozhodně bohatě stačí. A pokud mi to jednou vadit bude, i strojek jistě půjde vyměnit.

Pro všechny stoupence titanu – i „tvrdý“ titan se opotřebovává a šrámy jsou na něm vidět, zejména dole na sponě, kde se tah pravidelně smýká po stole. Ale leští se hezky, asi jako když se šoupají rifle, a je to pro mne dokonce přijatelnější, než kdyby zůstával sterilně čistý. Opotřebování titanového tahu je zajímavé a dodává mu šmrncovní patinu.
Ke kalibru – údajně jdou tyto hodinky s Rondou docela přesně, ale nesledoval jsem to. Nezajímá mě to. Ve skutečnosti bych si dokonce přál, aby se předcházely, abych všude nechodil pozdě. Dokonce uvažuji o tom, že si je nastavím o minutu napřed, jako mám hodiny v autě o 3 minuty napřed, abych se psychicky stimuloval. Bral bych systematicky se předcházející hodinky, dokonce si dovedu představit, že by si na tom nějaká firma založila obchodní model – s našimi hodinkami budete chodit pozdě méně a méně!

Asi tedy chápete, že nejsem žádným příznicem chronografů (natož chronometrů). Nepostrádám je, nevím, co bych s nimi měřil, na závody, soutěže ani dostihy nechodím. Nikdy jsem nikoho naživo měřit chronografem neviděl. Připlácet si za chronograf by tedy pro mne bylo zbytečným vydáním za cenu většího objemu a vyšší váhy hodinek (asi spíš u automatu).

Od hodináře jsem se dozvěděl, že hodinky se mají odkládat způsobem, jaký je na obrázku. Údajně proto, aby na ciferník a sklíčko nevytékal případný olej. To asi netýká tolik quartzu jako automatu, ovšem já se tím řídím. Svou roli může hrát i rovnoměrné gravitační zatížení strojku a zamezení zbytečné polohové chyby.
Ještě jeden aspekt, o kterém se nikdo nezmiňuje, bych na konci článku rád uvedl. Pokud vím, firma Traser nepatří do žádného hodinářského koncernu (jako jsou Swatch, Richemont, Lvmh, Kering, Movado aj.), jde o finančně nezávislého výrobce, vlastně o obchodní značku chemického koncernu mb-microtec.

Proč mne třeba koncern Swatch popuzuje? Protože brání jedné ze svých firem, téměř monopolní ETA, dodávat strojky i jiným výrobcům hodinek, mimo okruh skupiny. Proto vím, že od Swatch group si nikdy nic nekoupím.

Nezávislých výrobců hodinek je překvapivě málo, pominu-li haute horlogerie, pak za úvahu by stály snad jen „Brajtle“ (které navíc lítají na českých Albatrosech), odolné Fortisky (kosmonautky), a Orisky. Zůstaňme ale nohama na zemi – proti těmto značkám stojí Traser zlomek, přičemž užitná hodnota je velmi podobná, díky osvětlení dokonce vyšší, a poměr cena/výkon nepřekonatelný. Prostě, za málo peněz hodně muziky.

Autor recenze i fotografií: Mirek