Titan – materiál, který je v oblasti hodinkových pouzder velmi populární. Není divu, je to hi-tech kov s mimořádnými vlastnostmi a aplikacemi v tak prestižních oblastech, kterými jsou vojenská technika, letectví a kosmonautika.
Navzdory tomu, že titan je v zemské kůře celkem hustě obsažen (je to sedmý nejrozšířenější prvek), jde o poměrně drahý materiál. Stojí za tím obtížné zpracovatelské postupy a také to, že je kvůli nasazení ve vojenství považován za strategickou surovinu.

Celotitanové hodinky Traser 6506 s rafinovaně skládaným titanovým tahem.

Cesta titanu do hodinářství nebyla jednoduchá. Po válce se ho naučil jako první zpracovávat Sovětský svaz a jeho výrobu si velmi pečlivě střežil. Jak už to ale s velkými objevy chodí, tajemství se nepodařilo uhlídat a díky špionům se technologie dostala do západní Evropy a USA.

Cesta od nerostné suroviny až po opracovaný kov je dost komplikovaná a vyžaduje spoustu speciálních postupů. Na začátku je nejčastěji tzv. Krollův proces, který probíhá v inertní argonové atmosféře při teplotě 800°C a jehož výsledkem je tuhá, pórovitá látka, které se říká titanová houba.

Titanová houba získaná Krollovým procesem (zdroj WIKIPEDIE).

Tím ale proces přípravy titanu nekončí. Redukcí vyrobená titanová houba není přímo vhodná pro další využití, ale je třeba je převést tavením na hotové odlitky nebo ingoty, které se následně budou tvářet. Proto se v dalším kroku z titanové houby získává kujný kov převážně přetavováním v elektrické obloukové peci do měděné kokily chlazené vodou. Pracuje se ve vakuu nebo v atmosféře argonu.

Čím si takto obtížně zpracovatelný materiál získal konstruktéry vojenské techniky? Za jeho oblibou stojí nízká hustota a výborné mechanické vlastnosti. Při téměř poloviční hmotnosti si tento materiál zachovává pevnost srovnatelnou s ocelí. Pro přesnější srovnání obou zmíněných materiálů bychom museli přesně specifikovat třídu oceli a titanu (existuje celkem 23 tříd).

Detailní pohled na titan.

Zatímco komponenty pro vojenský průmysl se z titanu vyráběly již delší dobu, hodinky přišly na řadu později. Prvním titanovým hodinkovým pouzdrem se může pochlubit japonská společnost Citizen, šlo o model X8 Chronometer.

Skutečným průlomem v hodinářském světě se ale staly až první celotitanové hodinky s integrovaným náramkem (tahem). Stalo se tak v roce 1980 a u jejich zrodu stály dvě legendy: IWC a Ferdinand Alexander Porsche. Ale vojáci nechyběli ani v tomto případě, protože objednatelem byl Bundeswehr, který vypracoval před začátkem projektu zadání o rozsahu cca 30 stran. Přes potíže, které nastaly při vývoji, byl model Ocean 2000 byl úspěšný a armáda ho odebírala až do roku 1996.

Díky výtečným mechanickým vlastnostem není problémem vyrobit z titanu i sponu náramku.

Díky neustále pokračujícímu vývoji naštěstí došlo ke zlevnění titanových výrobků obecně a v současnosti je titan v hodinkovém průmyslu relativně běžným materiálem.

Proč je ale titan pro hodináře zajímavým materiálem? Výhod je celá řada, vzpomeňme jen ty, které jsou pro aplikaci v hodinářství nejpodstatnější: při téměř poloviční hmotnosti podobné mechanické vlastnosti jako nerezová ocel, matný povrch, který není zdrojem odlesků (to je zajímavé především pro vojáky), antialergičnost, excelentní odolnost proti korozi a chemickým látkám, atd.

Bylo by ale chybou zaškatulkovat si titan pouze na bitevní pole a mezi upocené sportovce, kteří nechtějí být omezováni velkou hmotností ocelových hodinek. Kouzlo titanu objevily i dámy a některé si ho velmi oblíbily. Na tuto skupinu cílí například německá značka Boccia Titanium, která si název tohoto kovu dala dokonce do názvu. Citlivé ženy s alergií na nikl se tedy nemusí obávat, že na ně zbydou pouze sportovní modely, společnost má v nabídce nejen celotitanové hodinky, ale i modely kombinované se zlacením (např. Bocca Titanium 3165-11) či keramikou (Boccia Titanium 3189-01), takže titanové hodinky se v dnešní době hodí nejen do tělocvičny či na cvičiště, ale i na ples nebo do opery.

Titan v elegantním podání: Bocca Titanium 3165-11.

Text: Vít Černý

Fotografie: Vít Černý a Wikipedie