Nedávno jsem byl nechtěným svědkem rozhovoru dvou milovníků mechanických hodinek, když se bavili o „digitálkách“. Nic hezkého jsem neslyšel. Oba dva k nim přistupovali s despektem a s přehledem je během chvíle snesli pod černou zem. Jelikož se v oblasti se zvýšeným výskytem milovníků hodinek pohybuji celkem často, vím, že to není nijak výjimečný přístup.

Řekl jsem si, že je čas alespoň částečně tento pohled poopravit a uvést na pravou míru tento postoj ke QUARTZ hodinkám. A kde jinde hledat argumenty, než v historii švýcarského hodinářského průmyslu…

Historie

Po druhé světové válce, kdy se celá Evropa zmítala v krizi a snažila se znova vybudovat téměř kompletně zničenou infrastrukturu, švýcarský hodinářský průmysl vzkvétal. Švýcaři využili svoji neutralitu a svůj potenciál a v průběhu II. světové války se věnovali přesné válečné výrobě, kterou potřebovali obě strany konfliktu. Díky tomu zachránili celé své průmyslové vlastnictví.

Jeden z amerických důstojníků později vzpomínal, že věděl přesně, kdy se válka obrátila ve prospěch spojenců. Bylo to v den, kdy jeho zajatecký tábor navštívil obchodní zástupce firmy Rolex a dělal objednávky na nové hodinky, které měly být dodány a zaplaceny po ukončení válečného konfliktu.

Obchod po válce byl jiný než před ní. Pokud před válkou největší objemy prodeje činili firemní objednávky, po tomto konfliktu výrobci museli změnit svoji strategii a zaměřit se na individuální prodej koncovému zákazníkovi. Paradoxně právě tato změna přinesla hodinářskému průmyslu největší rozmach výroby a vývoje. A nebyl to jen krátkodobý jev. Hodinářský průmysl vzkvétal každoročně víc jak 25 let po válce. Výjimkou nebyl i 30-40% meziroční nárust prodeje. Byla to doba, kdy Willy Breitling na veřejnosti jezdil ve svém Bentley a zapaloval si ty nejdražší doutníky bankovkami té nejvyšší nominální hodnoty.

Willy Breitling

Pohroma jménem Quartz

A pak přišla pohroma. Mluví se o ní jako o QUARTZ krizi. Světový trh začali zaplavovat levné a velice přesné digitální hodinky z dalekého východu. Jenže to nebyl jediný důvod krize. Ta šla ruku v ruce s celosvětovou krizí a propadem ceny světových měn. V roce 1970 stál jeden švýcarský frank 1,60 USD. V roce 1980 už to bylo 4,30 USD. Že to byl důsledek rozhodnutí nejprve vlády USA a pak i dalších o tom, že jejich měna nebude kryta zlatem, se nemluvilo. Mluvilo se jen o digitálních hodinkách, které zaplavovaly světové trhy. Švýcarské hodinky pro celý svět skokově zdražily a jejich cena v porovnání s japonskou a čínskou produkcí byla přímo horibilní. Pro Švýcarsko a jeho hodinový průmysl úplná a dokonalá katastrofa. V roce 1977 ještě Švýcarsko produkovalo 43% všech celosvětově vyrobených hodinek. V roce 1983 to už bylo jen 15%. Zaniklo více jak 50% pracovních míst – před krizí švýcarský hodinářský průmysl zaměstnával cca 90000 lidí. V průběhu několika málo let už to bylo jen cca 40000. V první polovině 70 let vyrobilo Švýcarsko téměř 85 miliónů hodinek a strojků. O deset let později to už bylo jen zhruba 30 miliónů. V té době to muselo vypadat, že švýcarské hodinářské řemeslo postupně zanikne a přesune se do historických análů.

Nicolas Hayek a Swatch Group

Nicolas Hayek

Jenomže… To by se nesměl v Libanonu narodit Nicolas Hayek. Tento muž byl vyhlášeným švýcarským konzultantem, který měl dohlížet na likvidaci dvou švýcarských výrobců hodinek. Místo likvidace ale doporučil jejich spojení a oživení. Fúze byla velice prozíravým krokem, který soustředil značnou část kapacity švýcarského hodinového průmyslu. Vznikla slavná Société Suisse de Microéléctronique et d’Horlogerie (SMH), která se v roce 1998 stala známou pod jménem svého nejslavnějšího výrobku – Swatch Group. Tato společnost účinně kontrolovala výrobu klíčových komponentů. V roce 1983 přinesla na trh levné plastové hodinky, jejichž prodejní cena se pohybovala pod hranicí 50 švýcarských franků. Hodinky značky Swatch se staly velice brzo fenoménem, který porážel konkurenci z dalekého východu. Zaštítěny slavnou švýcarskou tradicí, s cenou, kterou si mohl dovolit každý a designem, který oslovoval široké masy, vrátily švýcarským hodinkám místo na výsluní. Vyráběly se v obrovských sériích, v mnoha tvarech a barvách. Přinesly revoluci a prosperitu. Vrátily peníze do renomovaných firem a ty se mohly zase věnovat vývoji a výrobě kvalitních mechanických hodinek. A musely se snažit, pokud chtěli konkurovat digitálním hodinkám. A tak paradoxně, kdyby nebylo digitálních hodinek, nebyla by krize. Kdyby nebyla krize, nic by nepřinutilo zkostnatělou výrobu ve Švýcarsku k vývoji lepších, přesnějších a levnějších mechanických hodinek.

Swatch Group vytvořil šablonu, jak konsolidovat jednotlivé značky do velkých skupin, které mají ve všech ohledech větší potenciál, umožňují pokrýt spektrum výroby od nejlevnějších quartz hodinek až po ty nejluxusnější a vytvořit zisk, který je potřebný k stabilitě a prosperitě. Byl od té doby mnohokrát kopírován – nutno říct, že velice úspěšně. A umožnil výrobcům luxusních hodinek dále vyrábět právě ty luxusní modely, které tak rádi obdivujeme a kupujeme.

A proto vás prosím: až příště budete s despektem mluvit o digitálních hodinkách, vzpomeňte si na to, že jen díky nim máme na ruce ty krásné mechanické švýcarské hodinky!

Autor: Jaroslav Ondráš