Swiss Made

Švýcarsko umí… Švýcarské hodinky, švýcarské nože, švýcarské sýry, švýcarská čokoláda, švýcarští vojáci… Už mnoho století patří Švýcaři k národům, které se staly v mnoha oblastech synonymem pro kvalitu. Přiznám se, že já osobně, když mezi výrobky, které vybírám, zahlédnu helvetský kříž, tak podvědomě po něm okamžitě sáhnu. A jsem přesvědčen, že nejsem sám. O kvalitě jejich výrobků svědčí mnohé armády světa (i ty z dalekého východu), které si švýcarské hodinky a nože vybírají už tradičně do své základní výzbroje. A když už jsme u armád, jedna taková – ryze švýcarská – je snad tou nejznámější armádou na světě. Ano, řeč je o Švýcarské gardě, která už od 16. století věrně a dobře slouží papeži.

Znak Švýcarské gardy

Nedávno jsem dostal otázku „Proč jsou švýcarské hodinky ty nejlepší na celém světě?“. Přiznám se, že jsem se nad touto otázkou nikdy nezamýšlel. Bral jsem ji jako fakt a hledat argumenty k tomuto tvrzení mě nikdy nenapadlo. Až tento dotaz mě přiměl, abych se ohlédl do švýcarské historie a zkusil najít odpověď. Nesoustředil jsem se jen na historii hodinek, ale na Švýcarsko jako takové a hledat souvislosti, které by bylo možné implementovat na oblast hodinek.

Mé pátraní začalo kolem 15. století, kdy se ze Švýcarska začali rekrutovat nájemní žoldáci. Byl o ně obrovský zájem, protože byli známí svou věrností, poctivostí a obrovským odhodláním. Tedy vlastnostmi, které ocenil každý panovník, který právě takové vojáky potřeboval mít na své straně. Proč právě švýcarští vojáci? A jsme zase u toho provokativního slovíčka „PROČ“. U těchto vojáků to bylo dáno naturelem horalů – velice chudých lidí, kteří si svůj žold chtěli zasloužit a věděli, že když ze sebe vydají to nejlepší, tak domů přinesou peníze, které jejich rodině umožní přežít.

A v tu chvíli jsem uviděl paralelu s hodinářskou historií. Historicky nejvíce hodinářů ve Švýcarsku se rekrutovalo z oblasti pohoří Jura. Tedy právě z oblasti, ze které se rekrutovala i původní Švýcarská garda. Z oblasti, ve které vládnou velice kruté zimy, se kterými i dnešní moderní technika má co dělat, aby je zvládla. Když se ohlédneme do 16. století, kdy začaly platit reformy, které prováděl Jean Calvin, tak žádná technika neexistovala a celé oblasti v horách zůstaly přes dlouhé zimní měsíce odříznuté od světa.

Jean Calvin

Co s tím má Calvin společné? Byly to právě jeho reformy, které v 16. století zakázaly nošení šperků a přinutily švýcarské šperkaře, aby si našli jiné řemeslo, které by výrobu šperků nahradilo. Volba padla na hodinářské řemeslo, které bylo tomu šperkařskému velice podobné. Vyžadovalo jemnou mechaniku, trpělivost a velkou dávku invence. Tedy právě ty vlastnosti, kvůli kterým jsou švýcarští hodináři dodnes uznávaní v hodinářském světě.

Aby však nebylo opěvováno jen všechno švýcařské, musíme přiznat, že rozvoji hodinářského řemesla ve Švýcarsku napomohla známá Bartolomějská noc. Tehdy v srpnu 1572 totiž vyvrcholily antipatie vůči hugenotům ve Francii. Hromadné vraždění mělo za následek, že hugenoti, kteří přežili tu neslavně slavnou noc, uprchli všude tam, kde jim nehrozily represálie. Je všeobecně známé, že v jejich společenství bylo mnoho umělecky založených a řemeslně zdatných lidí. I proto ve Francii po tomto období nastal všeobecný úpadek. A ve Švýcarsku nastal všeobecný rozmach řemesel. Naštěstí i toho hodinářského.

A proč jsem zmínil horské oblasti pohoří Jura a dlouhé zimy? Inu, ono je to tak: v průběhu dlouhých zimních dnů se celé rodiny v uzavřených oblastech věnovaly právě výrobě šperkařských komponentů. Církevní reformy je uvrhly do ještě větší bídy, která donutila muže, aby se prodávali jako nájemní žoldáci. A když hodinářská výroba začala nahrazovat tu šperkařskou, byly to zase právě tyto rodiny, které vyráběly komponenty do hodinek. Na podzim si vyzvedly zakázku a materiál a na jaře odnesly hotové díly do města a odevzdaly výrobci hodinek, který jim vyplatil jejich mzdu. Sériová výroba neměla ještě zhruba 400 let existovat, a proto tyto domácí manufaktury byly to jediné, co švýcarský hodinářský průmysl měl a na čem mohl stavět.

Hodinářský průmysl bylo zase to jediné, co měly ty chudé rodiny, aby se uživily. A komponenty, které vyráběly, musely být kvalitní. Protože hodinář každý kus pečlivě zkontroloval a zaplatil jen za ty, které odpovídaly ve všech směrech standardům. Takže v zájmu rodin bylo, aby vyráběly jen kvalitní komponenty, protože každý díl, který se jim nepovedl, znamenal ztrátu času a peněz.

Hodinářské součástky

A tam moje rozhlížení se v historii skončilo. Stačilo už jen zapojit představivost, aby se člověk mohl přenést 400 let nazpátek a nahlédnout oknem do dřevěné chaloupky, ve které byla taková manufaktura a vidět všechny ty souvislosti, které se nabízely. Představte si dvě dospělé generace, které na kuchyňském stole vyrábějí součástky do hodinek, které se pak prodají za drahé peníze. Rodina dostane pár franků, které ji pomůžou přežít další zimu v horách. A představte si děti, které vyrůstají v takovém prostředí a spřádají své sny o jiném životě. O tom, že nechtějí žít stejně, jako žijí jejich rodiče a prarodiče a další generace před nimi. Bohužel, tyto sny se můžou vyplnit jen klukům. Když vyrostou, můžou se nechat najmout jako žoldáci, vydobýt si slávu a vydělat si bohatství. A až je přestane bavit světská krutost, vrátí se zase domů k otcovskému stolu, na kterém se vyrábí součástky do hodinek. Určitě se ale mezi nimi našli i ti, kteří ve světě získali bohatství a založili si vlastní firmu na výrobu hodinek.

A proto si dovolím tvrdit, že na otázku „Proč jsou švýcarské hodinky ty nejlepší na světě“ je jednoduchá odpověď. Když pomineme, že za všechno může Calvin, tak se nabízí chudoba a sny lidí, kteří několik staletí vyráběli součástky do hodinek. Byli nuceni vyrábět co nejkvalitněji a když několik desítek generací dostane takovou výchovu, nemůžou jejich potomci pracovat jinak. A proto v duchu tradice a památky na své předky z pohoří Jura Švýcaři prostě neumí vyrábět nic jiného než jen ty nejlepší hodinky na celém světě.

Autor: Jaroslav Ondráš