Pouzdro dává hodinkám základní tvar, preciznost jeho zpracování určuje ve značné míře kvalitu hodinek a jeho materiál plní nejen vizuální úlohu, ale rozhoduje také o vlastnostech, exkluzivitě a trvanlivosti.

V současnosti je nejrozšířenějším materiálem hodinkových pouzder nerezová ocel. Tento materiál byl dříve vnímán jako exkluzivní a dal se najít pouze u výrobků vyšší cenové kategorie. Stačí vzpomenout na předrevoluční výrobky společnosti PRIM, jejichž kovová pouzdra byla všechna vyrobena z mosazi (více se o ní zmíníme v dalším článku). Existovala jen jedna výjimka s pouzdrem z nerezové oceli, vojenská speciální edice vytvořená pro paradesantní jednotky – Prim Orlík. Ta také patří mezi nejvíce ceněné modely této značky.

Populární model Wenger Sea Force se pyšní pouzdrem z nerezové oceli.

V dnešní době se z ušlechtilé oceli vyrábí drtivá většina hodinek (autor článku záměrně ignoruje laciné reklamní hodinky a hodinky asijské produkce s hodnotou jednotek stokorun). Za masovým rozšířením nerezové oceli i mimo prémiový segment trhu stojí několik faktorů: technologický pokrok (větší automatizace výroby), větší dostupnost materiálu (například Prim měl v době vzniku Orlíků problém získat materiál i na pouhých 600 ks hodinek a nakonec jich vyrobil jen 300 kusů), strach z alergie na nikl a jiné alergeny (určitý obsah niklu má i ušlechtilá ocel, ale to vnímají jen velmi senzitivní jedinci).

Když se ale řekne ušlechtilá ocel v hodinářství, jde v převážné většině případů o materiál značený kódem 316L (někdy se také označuje jako švédská ocel). Pokud nevíte, co stojí za její odolnosti proti korozi, tak vězte, že tuto užitečnou vlastnost získává díky přítomnosti dvou složek, již zmíněného niklu (cca 10 – 14%) a chromu (cca 11%).

Japonská výroba oceli má velkou tradici již od dob samurajů.

Některé značky ale nejdou s proudem a používají jiné typy nerezové oceli. Nejvíce známým případem je firma Rolex, která pro materiály svých pouzder používá ušlechtilou ocel 904L. Zkusme si ji srovnat s 316L. Jejími objektivní výhodou je vyšší odolnost vůči kyselinám a chloridům, což se může hodit zejména u potápěčských modelů. Je také světlejší a dá se leštit do vyššího lesku. Nevýhodou je větší obsah niklu a chromu, což může citlivým jedincům vadit. Někteří příznivci značky Rolex říkají, že je ocel 904L tvrdší než klasická 316L, ale výsledky materiálových zkoušek tomu neodpovídají. Každopádně jde ale o exkluzivnější materiál, protože ocel 904L je výrazně dražší.

Společnost Wenger má díky výrobě nožů s výrobou kvalitní oceli bohaté zkušenosti.

Proč je ale ušlechtilá ocel tím nejpopulárnějším materiálem? Je mnohonásobně levnější než jiné ušlechtilé kovy (stříbro, zlato, platina). Technologie výroby hodinkových pouzder je v dnešní době zvládnutá a s trochou nadsázky se dá říci, že ji pomocí číslicově řízených výrobních strojů je schopna zvládnout dobře vybavená kovoobráběcí dílna, která má zkušenosti s opracováním nerezu. Další výhodou jsou mechanické vlastnosti chirurgické oceli, je dostatečně tvrdá a houževnatá a pro většinu populace také dostatečně antialergická.

Nezpochybnitelná je také její trvanlivost a opravitelnost. Kdo má tzv. vintage hodinky ví, že ty s ocelovými pouzdry se dají znovu přeleštit. Šikovný mistr hodinář umí pomocí letování a následného leštění opravit i hlubší vrypy. U různých povrchových úprav na zejména mosazných pouzdrech je jakákoliv oprava daleko složitější (nejprve se musí „sundat“ celá povrchová úprava, potom celé pouzdro velmi precizně vyleštit a až poté znovu nechat nanést povrchovou úpravu).

Ale ani ušlechtilá ocel není dokonalá a dá se najít několik negativních vlastností. Nedá se leštit do tak hladkého povrchu jako drahé kovy (zlato, platina). Někdo to ocení, jinému vyšší hustota (z toho plyne i vyšší hmotnost) oceli vadí. Zejména sportovci dávají přednost daleko lehčímu titanu nebo plastu.

Přes uvedené drobné nevýhody je nerezová ocel nadčasovým materiálem, který vyhovuje nejvíce uživatelům a lze jej doporučit.

Text a fotografie: Vít Černý